Červenec 2012

Torchlight (Re-Port)

31. července 2012 v 18:42 | Assassin |  Video Re-Port

Stargate The Movie 1994 HD

31. července 2012 v 13:07 | Assassin |  Filmy

Torchlight (Trailer)

31. července 2012 v 13:04 | Assassin |  Game Trailer

Torchlight

31. července 2012 v 13:01 | Assassin |  Pc Games
Pokusů sesadit druhé Diablo z pomyslného trůnu akčních RPG už tady bylo nepočítaně, avšak her, které to dotáhly tak daleko, aby bez bázně a hany mohly králi alespoň pohlédnout do očí, je stále velmi málo. O to zajímavější je fakt, že vskutku nenápadná rubanice Torchlight to dokázala a ani se při tom nezapotila. Nešla na to totiž jako podobné hry, nýbrž svou vlastní cestou, při níž zahodila příběh, temnou atmosféru a jakýkoliv náznak vážnosti. Výsledný produkt proto působí jako Diablo, které experimentovalo s houbičkami, utrhlo se ze řetězů a při pestrobarevném běsnění se ještě stihlo naučit pár věcí, které z něj dělají hru, již je radost hrát.
Nejzásadnější zjištění, ke kterému kterému hra během svého tripu došla, je, že když už má hráč zvířecího pomocníka, měl by to být skutečný parťák na život a na smrt. Žádný tupě chodící inventář v podobě osla nebo cokoliv jiného, co jen útočí a vrchol interakce s tím je lehká úprava vybavení. V Torchlight vybíráte z kočky a psa, a ať už dáte přednost ladným kočičím křivkám, či psí brutální trhavosti, pokaždé se dočkáte rovnocenného člena týmu. Pomocníka, který toho unese tolik co vy, a řeknete-li mu, uteče s inventářem do města, kde ho prodá a vrátí se s hromadou zlata. Zvířátka, jež podle potřeby umí být chytřejší než vaše postava.
Možná teď datlujete do čela morseovku, ale počkejte, až si zvolíte jako hlavní postavu ničitele a budete mít many, co by se za nehet vlezlo. To pak vezmete vašeho peta a naučíte ho dvě kouzla - je úplně jedno jaká. Zvířátko potom samo magii používá podle potřeby, takže se léčí, střílí ledové projektily, vyvolává armády kostlivců či jiných potvor a podobně. Oproti jiným hrám proto jeho přičinění na bojišti opravdu pociťujte: a co víc si od herních mazlíčků přát?
Další věc, s níž se Torchlight rozhodl experimentovat, je absence venkovních prostranství. Ano, je tu jedno městečko (Torchlight), ale tím vaše putování na čerstvém vzduchu končí. Pokud chcete zažít nějaké to dobrodružství, musíte začít sestupovat do podzemích pater jednoho obřího dungeonu. Pod Torchlight se totiž dějí podivné věci a vaším jediným úkolem je jít a všechny ty věci povraždit.
Do cesty se vám postaví více jak třicet pater podzemního světa, která se náhodně generují při každém prvním vstupu a svou pestrostí by klidně mohla soupeřit s otevřenými lokacemi. Hra začíná v dolech a postupně pokračuje přes krypty, podzemní vodní jeskyně, variace na pyramidy uprostřed tropických lesů, trpasličí kovárnu, podzemní pevnost goblinů a tak dále. Takže se stereotypních zdí ani opakujících se chodeb bát nemusíte. A velkou zásluhu na tom má samozřejmě i grafika.
Jak už bylo řečeno, Torchlight neútočí na podobné mety jako jiná RPG. Tam, kde ostatní zkoušejí grafiku co nejvíc připodobnit realitě, nebo alespoň náznaku reality, Torchlight na realitu kašle. Postavy jsou proporčně přehnané a stejně tak i zbraně. Budovy podivně tvarované a herní kulisy jednoduše kouzelné. Autorům se povedlo namíchat mix grafiky a stylu, o kterém se s oblibou tvrdí, že nezestárne. Některým bude připomínat World of Warcraft, jiným zase trochu barevnější (přirovnání s houbičkami nebylo nemístné - barvy na vás skutečně přímo stříkají z každého rohu) Diablo III a ono se není čemu divit, když je vývojářský tým Runic Games z jisté části poskládaný z bývalých zaměstnanců Blizzardu. Netvrdíme, že výtvarný styl Torchlight sedne každému, ale pokud vám v žilách koluje aspoň trochu blizzardomilské krve, budete spokojeni.
Při vší té prozatimní spokojenosti nejednoho z vás zcela jistě zamrzí malý počet herních postav. Ty jsou totiž pouze tři. Již zmíněný ničitel (říkejte mu třeba barbar), střelkyně (krycí jméno amazonka) a alchymista (kombinace druida a mága). Pro každý charakter jsou připraveny tři dovednostní stromy, z nichž si může vybírat vlastnosti přidělováním bodů. Nově však není potřeba jednotlivé vlastnosti propojovat, což do jisté míry absenci rozmanitějšího výběru kompenzuje. Zkrátka a dobře, pokud se vám líbí nějaká vlastnost v dovednostním stromu, do něhož jste ještě neinvestovali jediný bodík, vůbec to nevadí. Namíchejte si postavu dle vašich představ a nenechte se omezovat.
Hratelnost se samozřejmě odvíjí dle zvolené postavy, ale celkově se dá říct, že je perfektně namíchaná, ať už hrajete za kohokoliv (snad jen normální obtížnost mohla být poněkud tužší - volte hard). Jednotlivá patra mají velmi dobře stanovená množství nepřátel, zkušenosti vesele naskakují i v pokročilejších levelech a věcí z nepřátel padá opravdu požehnaně. Akce je drsná, barevná a neutuchající a to tak, že občas zapomenete i vylevlovat. Stará známá věta "Ještě jeden level a jdu spát." se během hraní Torchlight ozývá tak často, jako u kteréhokoliv Diabla. A jak jinak vlastně chcete akční RPG pochválit, než že ho přirovnáte k Diablu...
Torchlight není bezchybná hra. Její nedostatky se však vedle zbytku ztrácejí, takže jsme na ně příliš neplýtvali znaky. Je to hra, jejíž největší klady mohou někomu připadat jako největší zápory. Ale v praxi se dá říct, že pokud se vám z názvů jako Diablo, Dungeon Siege či Titan Quest nedělá zle, pravděpodobně do Torchlight nekontrolovatelně spadnete a jen tak se ho nenabažíte. Obzvláště, když autoři do hry časem plánují přidat editační nástroje a multiplayer.

Odkaz ke stažení této hry na Pc (100% Funkčnost) :

Johny English

30. července 2012 v 22:38 | Assassin |  Filmy

Left 4 Dead 2 (Trailer)

30. července 2012 v 21:12 | Assassin |  Game Trailer

Left 4 Dead 2

30. července 2012 v 21:10 | Assassin |  Pc Games
Ještě více spolupráce, ještě více zodpovědnosti, ještě větší zakousnutí do depresivní situace čtyř zoufalých bijců ve světě, ke kterému se Bůh obrátil zády. Tak to je Left 4 Dead 2, rok stará hra na steroidech.
Když se vrtulník s mohutným lomozem zvedá ze země a vy sledujete čtyři páry zoufale mávajících a hrozících rukou, je vám jasné, že fortelný podvozek kooperativního hitu z loňského podzimu zůstal beze změn. A vy jste ostatně ani nic jiného nečekali, takže v L4D2 se opět stanete jedním ze čtveřice "neevakuovaných", kteří buď dokážou společným úsilím odrazit návaly zombíků, anebo se promění v jejich ohřátou večeři. Vše ostatní je ale v novém Left 4 Dead ne snad přímo překopáno, ale minimálně drobně vylepšeno a upraveno. Od výměny charakterů po obsazení dříve neznámých druhů infikovaných, od nového prostředí k výraznějšímu ději a od zbraní k boji na blízko k upravenému hernímu systému…
V úvodu padla zmínka o zodpovědnosti, a nikoliv náhodou. L4D2 ještě více klade důraz na týmovou hru. Projevuje se to mimo jiné společným řešením situací, kdy bývá nejsilnější, či chcete-li nejschopnější, člen týmu vybrán pro delikátní úkol a uspěje jen tehdy, když mu zbytek mančaftu spolehlivě pokryje záda. Často jde o chvíle, kdy má takový dobrovolník v mapě splnit dílčí úkol a nemůže se při něm bránit. Někdy se na první pohled sice dostává až do banálních situací, kdy třeba z jistých důvodů nese láhev koly podělanému obchodníčkovi, jenž se schoval v krytu naproti svému obchodu, ale jde o docela nepřehlédnutelné herní situace, které svoji důležitost projeví především na vyšší obtížnostní levely. Vývojáři si obecně dali za cíl skupinu zoufalců při kooperaci rozpohybovat a často bude muset někdo provést klíčovou akci (většinou něco zmáčknout, třeba vypnout alarm), jinak se parta nepohne dál. Již žádné schovávání v závětří, již žádná zahálka na úkor ostatních. Jen díky dobré souhře činností se ze startu dostanete (všichni!) až do cíle. Až poté martyrium skončí.
Za jeden provaz musí parťáci táhnout v obzvlášť důležitých mezihrách, jako je kupříkladu ta v závěru výletu v obchodním domě Dead Center. Tam je nutné postupně sbírat kanystry s benzínem a lít ho do připraveného vozu, se kterým dům hrůzy později opustíte. Nejhloupější způsob řešení úkolu je ignorace dělby práce, kdy buď celá skupina lítá se zombíky v zádech pro šťávu, nebo se naopak všichni věnují jen střelbě na infikovaný terč. Daleko snadněji lze pochopitelně z nákupního střediska vypadnout poté, co se dva odvážlivci postarají o plnou nádrž a druhá polovina je izoluje od mutantů.
Důraz na dobrou spolupráci ohrožené čtyřky je ve druhém dílu ještě výraznější i z toho důvodu, že Valve při návrhu inovované akce zřetelně přitvrdilo. Zombie se respawnují častěji, v pohybu jsou mrštnější a ke všemu rády nabíhají ze všech stran, na což hráči nebyli příliš zvyklí. Samotná vyvrcholení pěti nových epizod pak bývají grandiózní a… ještě náročnější. Dynamický průběh mise po mostě v The Parish již znáte, čili jiný příklad: až v epizodě Dark Carnival začne rockový koncert, počítejte s tím, že budete tancovat ve smrtelných křečích pod návaly zdánlivě neustávajících hord zombíků, a pakliže budete muset třeba tuto sekci restartovat častěji než mise v jedničce, věřte, že chyba není mezi počítačem a židlí, ale vývojáři to tak prostě chtěli.
Celkovou obtížnost hry zvyšují i noví unikátní protivníci, kteří mimo jiné představují účinnou past na notorické běhače, tedy "kolegy", kteří se ve snaze ulovit co nejvíc trofejí často vzdalují od své skupiny. Konfrontace takového jedince například s jockeyem může skončit fatálně, neboť tento exemplář rád skáče vybraným obětem na hrb a rdousí je tak dlouho, dokud nepadnou do kolen. Účinnou záchranou je v té chvíli už jen rychlá pomoc člena týmu, který vás ale nemusí zaregistrovat, pokud bojuje s jinou hordou opodál. A když už hovořit o nových bestiích, výzvou je dozajista často zmiňovaný charger (rychlá obdoba tanku) a také splitter, který zákeřně vrhá do okolí zelený sliz, jenž je svou smrtonostností srovnatelný s ohněm.
Nejen proti unikátním soupeřům, ale pochopitelě i frontám bezejmených chudáků, vám dobře poslouží nově implementované zbraně na blízko. Výbava k boji na blízko není v L4D2 pouze do počtu a nejenže je velmi platná například na parkovištích, kdy kulky z konvenčních zbraní snadno spouštějí nežádoucí alarmy aut, ale v těsném kontaktu s více zombíky se daleko snadněji udržíte mezi živými. Mezi nejoblíbenější a nejúčinnější kontaktní družky patří motorová pila a katana, které využijete ještě daleko častěji než třeba marketingem proprané pánvičky a kytary.
Krvavé představení se čtyřkou hlavních postav tentokrát prožijete v pěti epizodách situovaných na jih Spojených států. Kromě úvodního morbidního nakupování v Dead Center a závěrečného úprku v The Parish pro úplnost zmiňme i pouťový zážitek s Dark Carnival, deštivou procházku v Hard Rain a také máčení nohou v bažinatém Swamp Fever. Mise jsou co do leveldesignu i výtvarného stylu unikátní, ale paradoxně nepůsobí tak samostatným dojmem jako dřív. Autoři se snažili jednotlivé kampaně zasadit do jednoho velkého packu budícího dojem celistvé příběhové linky a epizody tedy na sebe časově navazují (v rámci přihlášení do hry ale samozřejmě dost často zasáhnete do již rozběhnutého "děje"). I jednotlivé charaktery se během děsuplné kariéry psychologicky drobně vyvíjejí, ale upřímně řečeno, málokoho to bude při rychlosti akce zajímat. Tím spíš, že v online hře logicky nemusí za Rochelle hrát žena, že Coach ve skutečnosti nebude americký učitel tělocviku, ale klidně pekař Turína a obdobně to platí i pro mechanika Ellise či zpočátku nepříliš sympatického gamblera Nicka, který zbytečně v závěru předstírá, že ostatním parťákům začal víc věřit, protože za něj od začátku mohl hrát třeba váš dobrý kamarád.
Marketingově dobře modelovaným, avšak podobně sporným přímosem je AI Director druhé generace. Ten měl kupříkladu v reálném čase upravovat obtížnost hry, ale spawnování hord se nám zdálo stále víceméně náhodné, stejně jako objevování předmětů a zbraní. Měl také podle situace měnit průchod levely, ovšem ničeho zásadního jsme si nevšimli, snad až na chvíle typu "zavřel teď režisér levé nebo pravé dveře?" Nová hra se i přes velkohubá prohlášení v tomto smyslu od svého předchůdce nijak extrémně neliší.
Pokud jste hráli konkurenční Killing Floor, možná vám přišel vhod tamní systém budování kariéry. Hráči byli na základě úspěšnosti v rámci "svého povolání" hodnoceni a na základě frček jste hned na první pohled dobře poznali, zda jste se dostali do mapy se samými zelenáči, nebo naopak vás ostatní budou považovat za páté kolo u vozu. Dobrý pocit z toho, že víte, s kým máte tu čest, v Left 4 Dead tak nějak chybí a jediným snadným vodítkem pro odhad vývoje akce bude jen hra se svými přáteli. Škoda.
Bez ohledu na drobnosti však Valve vydali dobrou hru, a jakkoliv byl nástup druhého dílu kooperativní perly některými fanoušky proklínán, bylo by nefér uchýlit se kvůli tomu ke strhávání bodů. A pakliže považujete L4D2 jen za příliš drahý datadisk (včetně doplňkových módů Versus, Survival, Scavenge a Realism), zeptejte se sami sebe, co nového vám kromě prostředí a "příběhu" přineslo například druhé Modern Warfare…

Odkaz ke stažení této hry na Pc (100% Funkčnost) :


Left 4 Dead (Trailer)

29. července 2012 v 12:05 | Assassin |  Game Trailer

Left 4 Dead

29. července 2012 v 12:01 | Assassin |  Pc Games
Jestliže měl přelomový Half-Life pro mnoho hráčů filmový nádech, je Left 4 Dead s trochou nadsázky skutečným interaktivním filmem. Ne že by zombie horory byly nějaké velké filmové umění, ba naopak. Vlastně je to žánr, který lze relativně nejjednodušším způsobem do herní podoby převést. Prostě vezmete partičku nešťastníků, kteří se shodou náhod ocitnou uprostřed smradlavými zombíky zamořené oblasti a zápletka je na světě. V L4D se tihle nešťastníci jmenují Francis, Zoey, Bill a Louis.
V klasických zombie mlátičkoplečkách 70. a 80. let se zombíci v žádném záběru nepohybují rychlostí větší než 0,5 km/h, navíc vždycky se skutečně přiblbým výrazem ve tváři. A přesto - vždycky své oběti dohoní a nakonec sežerou. Rozcupují je na kusy a cáry masa létají vzduchem, čvachtavé zvuky se mísí s řevem, obecenstvo na gauči prská pop-corn smíchy kolem sebe. A zombíci mají furt ten samý dementně vyblitý výraz. Prostě zombie horor jak má být. Left 4 Dead je ale přeci jen o něco modernější kousek. Zombíci už se tady netáhnou jak přerostlá slina. Výraz a postoj těžce mentálně postižených jedinců jim sice zůstal, ale jen do té doby, než se objevíte na scéně vy a vaše parta, která se snaží každým levelem protlouct z jedné bezpečné místnosti do další.
Ale pěkně popořadě. Co je vlastně to Left 4 Dead zač? Stručně a jasně, dlouho očekávaná multiplayerová kooperativní akce z vlastního pohledu. Čtyři kapitoly po pěti mapách, čtyři hlavní postavy, nějaké ty zbraně a hlavně: HORDY ZOMBÍKŮ. První ponoření se do hry překvapí, a to z mnoha hledisek. Pokud hrajete sami a boty ovládanými umělou inteligencí, je to především skutečně ona "inteligence". AI je něco, na čem Valve a Turtle Rock Studios v případě téhle hry hodně zapracovali a je to vidět na každém kroku. Source engine už sice z grafického hlediska za současnou špičkou pokulhává , ale stejně jako v ostatních kooperativních multiplayerových hrách, o grafiku tady prakticky nejde.
Jde totiž v první řadě a především: o zombíky. Zombie hra se špatnými zombíky je jako... no prostě to není dobře a L4D naštěstí není ten případ. Zombíci jsou skoro stejně děsiví jako v Resident Evilu 4, ale zhruba 100x pohyblivější. Nejspíš za to může pravidelné ranní cvičení s Olgou Šípkovou. Obvykle se v úrovních vyskytují na náhodně generovaných místech a prostě stojí a tupě zírají, nebo se kamsi pomalu šinou. Někdy snad z nudy za vašimi zády i cvrnkají kuličky. Jakmile vás ale zmerčí, vrhnou se vpřed mrštně jako lasičky. Střelba vyburcuje ostatní zombíky a už se vezete. Opět náhodně se pak probouzí tzv. Horda, tedy obrovská masa zombíků sprintujících v závodě o to kdo dřív chytí kulku. Prostě se najednou vyvalí z jednoho nebo více temných koutů a jdou po vás. Jako spermie po vajíčku. A když k sobě necháte jednoho z nich proniknout moc blízko, narodí se vám krásné psítě. Zombie. Pohyblivost zombíků made in Valve je někdy až překvapivá. Ti nejzdatnější gymnasté dokáží šplhat po různých překážkách třeba až do posledního patra typicky vesnického amerického stavení, které se ve filmech tolikrát stalo útočištěm nebohé bandy. Právě tyhle "virtuální reálie" a skvěle navržené mapy, ke kterým nepotřebujete už žádné mapy navigační, neboť vás prostě navedou samy, zásadním způsobem přispívají ke skvělé atmosféře hry. Stejně jako temné vzliky či naříkání z dálky, dynamicky se měnící hudební doprovod nebo namluvené hlášky vašich hlavních postav. Audio vůbec hraje v L4D důležitou roli.
Hra je však geniální především to, jak si sama říká o styl hraní - a i živí hráči jej kupodivu ve většině případů dodržují. Jedinou cestou k přežití v multiplayeru se živými, ale samozřejmě i boty, je totiž držet se u sebe (boti jsou k tomu naštěstní naprogramovaní). Ostatně, jak postupují skoro všechny hororové filmy do svého finále? Tak, že se skupina rozdělí. Kooperativní duch hry a stavba misí vám ale tady na každém rohu říká: drž hubu a krok s ostatními, jinak zhebneš. Stačí probudit čarodějnici, potkat lovce nebo jiný speciální typ protivníka, a máte v tu ránu na kahánku. Povalí vás na zem, odkud se můžete bránit pouze pistolemi, a ty na tuhle pakáž rozhodně nestačí. Když vám nepomohou spoluhráči, jste mrtví. Vlastně skoro mrtví - smrt je totiž v L4D řešena opět velmi netradičně. Kolegové vám mohu pomoct svými lékárničkami zpět mezi živé pouze dvakrát, napotřetí už definitivně leháte a stáváte se rukojmím, kterého musejí ostatní osvobodit. Tvůrci hry tímhle způsobem skvěle stupňují napětí a opět dohánějí atmosféru do filmových výšin.
Pomalé plížení se hotelovými pokoji, místnost za místností, mlčky, zběsilé přestřelky a zachraňování kolegů, odrážení Hordy, tohle všechno ve vás vyvolává pocit, jako byste právě hráli nějaký skvělý zombie horor. Autoři hry jsou na to ostatně náležitě pyšní - svůj systém umělé inteligence, která náhodně rozmisťuje po mapách protivníky, zbraně, lékárničky a vlastně jakékoliv interaktivní prvky, nazvali velebně "The Director". A vskutku, pokaždé když hrajete jednu ze čtyř kampaní, připadá vám jakoby to celé řídil nějaký režisér. Hra totiž dynamicky reaguje na váš postup a uzpůsobuje tomu obtížnost. Znovuhratelnost tak dostává v případě L4D zcela nové rozměry. Můžete hrát prostě pořád dokola a nebát se, že by vás hra omrzela. Kolik jiných kooperativních akcí tohle nabízí? Síťová část hry umožňuje navíc také hru dvou čtyřčlenných týmů, kde jedni hrají za lidi a druzí za speciální zombíky. Anebo si můžete dát rychlý zápas prostě tak, že někomu hupnete do hry.
Prvotní dojmy ze hry se u mě ale nesly také v duchu "je to tak trochu chudé". Pouhé čtyři kampaně po pěti mapách, k tomu snůška klasických ohraných zbraní jako je brokovnice, automat, uzina, ostřelovačka, molotov, pipe bomba... ale vlastně nic extra. Jenže po pár hrách mi došlo, že přesně takhle to má být, prostě proto, že právě takhle to funguje. Motorová pila a raketomet by gameplay kompletně rozředili. Navíc, Valve už dříve slíbili dlouhodobou podporu L4D, stejně jako je tomu u většiny jejich ostatních her. Takže se jistě můžeme časem těšit na nové mapy, snad i celé kampaně, možná i nějaké zbraně a postavy. Každá multiplayerová akce potřebuje nějakou dobu na to, aby se uchytila, dospěla za pomoci svých hráčů, rozrostla se o věrnou komunitu. Valve s tímhle nikdy neměli problém a Left 4 Dead nejspíš nebude výjimka.

Odkaz ke stažení této hry na Pc (100% Funkčnost) :
- Při spouštění nebo kopirování instalace se může PC na chvíly seknout ,takže chvíli strpení. ;-) :D
Multiplayer přes Lan (100% Funkčnost) :


Multiplayer přes Hamachi (100% Funkčnost) :