Červen 2012

Re-Play 2s25

30. června 2012 v 14:49 | Assassin |  Re-Play

Dead Space (Trailer)

30. června 2012 v 14:48 | Assassin |  Game Trailer

Dead Space

30. června 2012 v 14:47 | Assassin |  Pc Games
Při současných ekonomických problémech Mezinárodní vesmírné stanice si lze jen těžko představit, že lidstvo jednou vybuduje olbřímí těžařské lodě osazené tisícovkami pracovníků a korzující vesmírem od planety k planetě v honbě za nerostným bohatstvím. Kdyby takové konstrukce byly jednou vyrobené, je dost možné, že se budou podobat USG Ishimuře, masivnímu několika podlažnímu korábu. Jednou kapitán Ishimury překročil své pravomoce a vydal se těžit na zakázanou planetu, kde narazil nejen na solidní depozity minerálů, ale také na koncentrované zlo. Lidé z posádky se změnili v hordu masožravých mutantů. Nastal průšvih. Zní to povědomě? Ano, autoři se nesnažili přijít s převratnou zápletkou, použili klišé legendárních filmů a složili jim interaktivní poctu, která je prvotřídním sci-fi thrillerem, jako kdyby se jeden ze scénáristů jmenoval Horizont událostí a druhý Vetřelci a producentem byl John Carpenter. Při hraní se budete bát, budete zhnusení, nadledvinky do vás budou pumpovat adrenalin a citlivější duše místy uroní i slzu. Hrát Dead Space je jako být hudebním nástrojem v rukou virtuosa, který ví, kdy má udeřit na jakou klapku, aby se ozval dokonalý tón zapadající do harmonie. Přestože autoři z Electronic Arts rezignovali na inovace, jejich dílo neuráží kopírováním cizích nápadů; naopak postupy známé od konkurence dotahuje k dokonalosti.
Tragický příběh Ishimury je komunikován skrz nalezené video a audio záznamy, podobně jako v Bioshock nebo System Shock. Slyšíte a vidíte hrůzné věci. V audio logu se dozvíte, jak jeden z dělníků dospěje k názoru, že ochrana před mutací je jedině skrz ustřelení vlastních končetin - po mutaci už nebude moci nikomu ublížit. Následují výstřely a řev. Jindy zase přihlížíte hrozivé vraždě kapitána anebo sledujete v několika audio nahrávkách beznadějné hledání milenky jednoho inženýra. Po určité době se objevují informace o sektě, která mutaci považuje za důkaz zbožštění a hodlá ji rozšiřovat a podporovat. Možná, že těžba na zákazané planetě nebyla náhodná. To, co pro vás začalo jako záchranná mise Ishimury, se stává záchranou celého lidstva - a hlavního protagonisty, inženýra Isaaca Clarka. S bolestnými vzpomínkami na poslední přítelkyni Nicol, která na Ishimuře pracovala, prochází post-vztahovou krizí, které přidává na významu fakt, že ex-přítelkyně se mu občas zjevuje nebo dokonce pomáhá a nikdo si není tak úplně jistý, jak je to možné. S pomocí dalších dvou přežívajících členů záchranného týmu prochází Clark skrz očišťující bolest a brzy zjišťuje, že Ishimura není tak úplně odlidštěná. Předskriptovaná linearita příběhu a setkání bohužel dělá z Clarka loutku vlečenou událostmi, což působí místy nuceně - navíc se Clark neprojevuje, takže působí jako pochodující robotické brnění bez vlastní vůle.
Kdykoliv jindy se v recenzi dozvíte, že při akci krev stříká, vnitřnosti vyhřezávají a mozky tečou, jde spíše o recenzentskou snahu přenést na čtenáře intenzitu a brutalitu soubojů. V případě Dead Space jde o doslovný popis konfrontací s nepřítelem. Už se nedá ani mluvit o soubojích, ale o operacích pohyblivých terčů zaživa. Souboje neprobíhají tak často jako v obvyklých akčních hrách typu Doom, což je dáno jednak hororovým zaměřením obsahu a pak tím, že je to fakt nechutné. Dlouhé časové úseky pouze chodíte po industriálních koridorech Ishimury a za blikajících zářivek posloucháte skřípění namáhaných titanových nosníků a kvílení nefunkčních život udržujících systémů. Z ničeho nic se objevují nepřátelé, jejichž likvidace je otázkou taktiky a použitých zbraní, nikoliv držení tlačítka pro střelbu. Nejdůležitější je zničení nohou, aby se pak torza jen plazila po zemi a byla pomalejší. Pro první fázi akce se tedy vyplatí především vystřelovací ozubený kotouč. Následuje uříznutí kudlankovitých rukou a pokračujeme ustřelením hlavy - ovšem v případě malých hadovitých nezmarů nastupuje plamenomet nebo tlaková puška. Těch několik kusů zbraní odpovídá poslání Ishimury, jsou to tedy především v těžařství používané nástroje, podobně, jako kdybyste museli používat vrtačky a sbíječky. Gejzíry krve nejsou používány samoúčelně, kromě utužování atmosféry jsou satisfakcí vendety za mutace spáchané na hornících. Některé z nich potkáte v posledním tažení, kdy si jako šílenci rozbijí hlavu o stěnu nebo si pilkou uříznou hlavu. Za takové potupení lidského génia musí mutanti pykat - proto více krve! Jen do nich! Kromě děsivosti se našlo místo i pro sarkastické situace, jako když vyjdete do důstojnických ubikací, kde pobíhají samí odporní tlustí mutanti - dotažení pojmu "byrokratické prase" do finálního důsledku.
K temnému vesmíru, mutantům a poničené Ishimuře patří i vzduchoprázdno a beztíže. V několika případech se podíváte na vnější plášť lodi, kde vás bude tlačit nedostatek kyslíku v tlakové nádrži brnění a pohyb bude možný především přeskakováním ze stropu na podlahu. Kamera v takových náročných manévrech udržuje orientaci na jedničku, a to je důležité, protože jde o sekce, kde se řeší nejvíce úkolů. Repertoár puzlíků není nijak velký, obvykle jde o umístění součástky do stroje anebo zapnutí počítačového systému či nalezení klíče, ovšem primitivnost přebíjí právě dobře zvládnutý neobvyklý pohyb. Přibližně v polovině hraní se tempo hry zrychluje a nadchází intenzivnější přestřelky, protože autoři dobře pochopili, že potenciál puzlíků vyčerpali a je nutné zrychlit vyprávění a vygradovat ho k pointě. Z nějakého neznámého důvodu je pointa diletantsky prozrazena v nedávno uveřejněném traileru, takže se na něj pro jistotu nedívejte, pakliže se chcete nechat překvapit. Výsledně hra šlape jako hodinky a těch osm hodin, které trvá dohrání na normální obtížnost, je nabitých k prasknutí událostmi.
Máte rádi překvapení? Ano? Pak vás Dead Space překvapí perfektně zvládnutým obsahem, striktní žánrovostí a dynamičností, s jakou se hraje. Přesně tak by měly vypadat produkty autorů, kteří se snaží vytvořit stylově vybroušenou hru. Dead Space nepřináší revoluci, nepřináší nic zásadně nového, čerpá z dědictví hororových a survival her a je prostě a jednoduše skvěle udělaná. Nechat si takový skvost uniknout je jako nejít do kina na všeobecně opěvovaný film. Neváhejte a začni stahovat.

Odkaz ke stažení této hry na Pc (100% Funkčnost) :


Crysis (Trailer)

29. června 2012 v 20:03 | Assassin |  Game Trailer

Crysis

29. června 2012 v 20:00 | Assassin |  Pc Games
Když před třemi lety vyšla hra Far Cry od neznámého vývojového studia Crytek, znamenalo to velký šok a recenze s devítkovými hodnoceními nešetřily chválou. Nehodlám rozebírat adekvátnost těchto hodnocení, ovšem nyní se zdá, že šlo skutečně o jakousi "přípravu", právě na Crysis. Crytek si ukuchtili vlastní CryENGINE, jehož možnosti byly dech beroucí, vyzkoušeli si, co a jak, aby nyní s jeho vylepšenou verzí zavařili všechny grafické karty světa. Jedná se o první engine, který plně využívá všech možností DirectX 10 a stává se prvním skutečným důvodem.
Ale jelikož o grafiku jde vždycky až v druhé řadě, povězme si něco o stěžejním prvku celé hratelnosti, tedy Nano Muscle Suit. Jde o speciální oblek, propůjčující nositeli nadlidské schopnosti a značně ulehčující práci členům speciální jednotky Delta Force. Tato hi-tech kombinéza dokáže pracovat ve čtyřech samostatných režimech. Armor (maximální brnění), strength (maximální síla), speed (maximální rychlost) a cloak (neviditelnost). Slůvka, která budete slýchat od svého obleku velmi často (ženským nebo mužským hlasem). U cloak jde spíše o neviditelnost známou od Predátora, tudíž pokud se přiblížíte k nepříteli příliš, uvidí vás. Pokud sbíráte předměty či munici, cloak je stále aktivní, ovšem jen dokud hráč nevystřelí nebo nehodí granát. Samozřejmě je zde navíc omezení v podobě energie obleku, která ubývá rychleji při pohybu. Pokud cloak nezrušíte sami zvolením jiného režimu, automaticky naskočí armor, což je prozřetelný a chvályhodný krok. Sklouznutí ke stereotypu cloak, armor, cloak je blízko, ovšem i ostatní schopnosti najdou široké uplatnění.
Spoustu zábavy si lze užít se strength. Nadlidská síla umožňuje zdvihat a házet rozměrné a těžké předměty. Není nad pocit, kdy vrženým kontejnerem smetete tři za sebou stojící vojáky. Také dovoluje podávat nadstandardní skokanské výkony a vyhoupnout se na střechu jednopodlažní budovy není problém, stejně jako šplhání po skalách. Ti, kdo rádi pěstní souboje, jistě ocení možnost inzultovat soupeře "krátkou svižnou", po níž odletí pár metrů v dál, či uchopit ho a použít jako štít (podivně pak působí nemožnost zvedat mrtvá těla). Speed se oproti tomu dostal na řadu opravdu zřídka, ovšem v momentech, kdy byl opravdu rychlý sprint jedinou šancí na záchranu života.
Možná to vypadá, že se z majitele obleku stane superman, proti němuž nemají obyčejní smrtelníci žádnou šanci. Zdání ale klame. Všechny "super" schopnosti jsou do značné míry omezeny. Nelze například zvedat automobily, vyskakovat na vícepatrové budovy, nebo rozbíjet pěstmi zděné domy (chatrč z tenkých příček roztlučete). Tímto jste stále drženi při zemi a pokud přeci jen přijde pocit "Já jsem superman, hrrr na ně!!!" rychle zjistíte, že zemřít se dá lehce i s vyšperkovaným oblekem.
Velmi užitečné jsou i úpravy zbraně. Na kteroukoli zbraň jde upevnit svítilna, či zaměřovací laser, na některé tlumič a různé typy zaměřovačů a optik. Z obyčejného kulometu tak pár kliknutími vznikne sofistikovaný nástroj k efektnímu zabíjení. Menší problém nastává s municí, která se nepovaluje na každém rohu a je potřeba rozumně šetřit, důkladně prohledávat všechna zákoutí a hlavně co nejvíc využívat oblek.
Doporučil bych si hned v úvodu přenastavit ovládání obleku, neboť základní nastavení na prostřední tlačítko myši není zrovna optimální. Pokud dojde k větší přestřelce, lehce se stane že při mačkání kolečka sjede prst a místo brokovnice držíte nálož.
Již od počátku bylo jasné, že se opět podíváme na ostrůvek pokrytý džunglí kdesi v jihočínském moři. Zmizela kýčovitost Far Cry, není tu tolik zelené jako ve Vietcongu a jako bonus se prostředí párkrát razantně změní.
Nebudeme chodit kolem horké kaše, zmrzlá džungle plná sněhu je jednoduše něčím, co musíte vidět na vlastní oči. Někomu by možná mohlo připadat škoda, že toto okouzlující prostředí nabídne pouze jedna úroveň, ovšem to jí dodává punc jedinečného herního zážitku. A totéž lze říci i o interiéru vesmírného korábu, kde v nulové gravitaci poletují předměty.
Po technické stránce je celé prostředí na momentálním vrcholu hardwarových možností. Při prodírání se hustou vegetací osoba před vámi rozráží listy a větve rostlin, které se zase vracejí zpět. Detail? Ano, ale přesně tyhle drobnosti umocňují zážitek a dokáží pocit ze hry podstatně vylepšit. Palmy a jiné druhy vzrostlejších stromů se kácí k zemi pod sprchou kulek. Voda zase o kousek víc vypadá jako skutečná voda a všudypřítomné scenérie se západy slunce na obzoru nutí zastavit a kochat se. Přičtěme si střídání dne a noci a hromadu dalších grafických fines - a máme tu nároky, které adekvátně uspokojí jen ty nejnovější stroje. Bez lepších GeForce 8 nelze dosáhnout optimálního maxima.
A jak to dopadlo s proklamovanou volností hráče při postupu úrovní? Dá se říci, že je skutečně jen na vás, jak se na dané místo dopravíte a převážně v úvodu hry je skutečně na výběr více možností. Je libo přímý střet, nebo se radši zmocnit člunu a vychytrale obloukem obeplout? Žádný problém, ovšem nejde o freeform, ale spíše o jeho dokonalou iluzi. Pocit, že se sami rozhodujete, je dosažen parádním level designem, kde autoři dokáží hráče dostat tam, kam chtějí, i bez násilně vytyčených cest. Plně v hráčově moci však je volba stylu, jímž přistoupí k vzniklým situacím. Někomu více sedne kradmé plížení a konsolidování nepřátel na dálku. Někdo radši sedne za volant džípu a s nohu na plynu prorazí zábrany, přejede stráže a efektním smykem si z vozidla vytvoří kryt, zpoza něhož zasype bandu Korejců granáty.
Vozový park Crysis není bůhvíjak rozmanitý, ovšem nelze chtít na malém, za normálních okolností pustém ostrůvku Ženevský autosalon. Z vojenských speciálů se objeví již zlidovělý džíp a pár větších náklaďáků, vše samozřejmě osazeno těžkými kulomety. Pokud vozidla používáte při boji, je důležité sledovat míru poškození, po jejímž překročení dojde k explozi. Vzhledem k množství vodních ploch nechybí čluny, ať už kotvící, či patrolující u pobřeží. Narazit se také dá na civilní vozy a plavidla, která však využijete pouze k přesunům kvůli chybějící výzbroji.

Na konec jsem si nechal lahůdku v podobě válečných monster, tanků, za jejichž páky zasednete. Jedna celá úroveň je věnována masivní tankové bitvě. Těžko popsat pocity, kdy s několika tunovým strojem vjedete na rozlehlé prostranství, velmi připomínající scenérie ze seriálu LOST, jímž se nesou výbuchy a křížem krážem létají projektily.
Umělou inteligenci můžeme rozdělit do dvou skupin. Jednu tvoří vojáci korejské armády a druhou banda nezvaných alienů. Asijští bojovníci dostali do vínku vskutku agresivní chování, podpořené navíc týmovou spoluprácí. Dokáží efektivně využívat okolního prostředí a všemožně se snaží krýt. Emzáci jsou sice také agresivní, ovšem více se jejich model chování přibližuje zvířecím instinktům. Snaží se hráči dostat do zad a výpady zaútočit. I přesto, že je stále co zlepšovat, patří zdejší AI k tomu nejlepšímu, co mohou hry nabídnout.
Ač jsem chtěl nachytat Crysis na švestkách a snažil se najít nějakou větší chybu, na které bych si mohl smlsnout, nepovedlo se. Jde jen o pár drobností (například když jste neviditelní a máte přimontovaný zaměřovací laser, nepřátelé vás stejně nevidí), kterými nemá smysl si tuto parádní hru kazit. Herní doba se pohybuje v solidním rozmezí 10-15 hodin, a to mluvíme pouze o singleplayeru. Střízlivě si však řekněte, zdali má smysl se z nedočkavost připravit o plnohodnotný zážitek, nebo bude lepší počkat na výkonnější hardware.

Odkaz ke stažení této hry na Pc (100% Funkčnost) :

RE-PLAY Stream 01

29. června 2012 v 19:45 | Assassin |  Re-Play

Kodex Assassínů

28. června 2012 v 19:52 | Assassin |  Ostatní
Skupině se podařilo transponovat akt vraždy do promyšleného systému, který byl nasměrován proti vůdcům Seldžuckých muslimů, kteří je pronásledovali. Byly puntičkářští v zabíjení cílů individuálně, vyhledávajíc udělat to tak bez dalších ztrát a nezabíjení civilistů. Ačkoliv byli opatrní, tak pěstovali svoji děsivou reputaci zabíjením jejich cílu veřejně, často v mešitách. Typickým znakem jejich práce bylo použití převleků. Zbraň byla dle výběru každého člena jiná od malého nože, meč, jed, luky, kuše … Užívali všechny zbraně, které nedali byť sebemenší šanci cíli na útěk. Pro boj beze zbraně, assassíni cvičili styl zvaný "Janna" jež v sobě spojoval, útočné techniky zaměřující se na znehybnění a nízké kopy. Za žádných okolností nepáchali sebevraždy, preferovali nechat se zabít jejich únosci. Specialitou těchto zabijáků byl vystřelovací nůž. Tato zbraň byla umístěna na levé ruce bojovníka. Šlo ji vysunout v případě potřeby a skládala se ze tří částí. Zbraň byla velmi nenápadná. Jednou částí inicializační rituálu se stalo uříznutí prsteníčku, kterého tato zbraň nahrazovala, takže zabiják mohl mít dýku pevně uchopenou v sevřené pěsti.

Assassini šíitskými muslimy a jejich slavná legenda

28. června 2012 v 19:34 | Assassin |  Ostatní
Zhruba v časech křížových výprav prosperovala notoricky známá sekta ismaelitských šíitských muslimů známých jako Asasíni. Ačkoliv politickou vraždu nevynalezli, vražděním početných klíčových politických osob, které se stavěly proti jejich hnutí, jí do politiky islámského světa zavedli v masovém měřítku. Po provedení takové vraždy se takřka vždy nechali s klidem chytit, ačkoliv to v té době znamenalo jistou smrt. Co vedlo mladé muže, že se k této sektě přidávali, a obětovali takovým způsobem své životy? Za prvé, ismaelité se považovali za šiřitele "čistého islámu", za jehož obnovu pokládali své životy. Je ale také možné, že za jejich motivací stály svody islámského Ráje. Když Marco Polo projížděl koncem třináctého století Asií, zaznamenal, že slyšel "mnoho lidí vyprávět" o temném vůdci Asasínů, Starém muži (neboli šejchovi) z hory: Udělal v údolí mezi dvěma horami největší a nejkrásnější zahradu, která byla kdy spatřena, osázel jí nejjemnějším ovocem na světě, a postavil v ní nejskvostnější sídla a paláce, které byly kdy spatřeny, ozdobené zlatem a s obrazy toho nejkrásnějšího, co na světě existuje, a také se čtyřmi potrubími, jedním s vínem, jedním s mlékem, jedním s medem, a jedním s vodou. Byly zde krásné ženy a slečny, nejkrásnější na světě, které neměly soupeřky ve hře na kterýkoliv nástroj, a ve zpěvu a v tanci. A dal svým mužům na vědomí, že tato zahrada je Rájem. To je důvod, proč jí udělal podle tohoto vzoru, protože Mohamed ujistil Saracény, že ti, kdo půjdou do Ráje, budou mít krásné ženy, a najdou tam řeky vína a mléka a medu a vody. … Nikdo nevstoupil do těchto zahrad kromě těch, ze kterých si přál učinit Asasíny. Převzato z pravdaoislamu.cz